Po šesti měsících hladovky jsem konečně dostal nějakou šťavnatou myšku..

Tak konečně ti moji maňasové pochopili, proč jsem v úterý neměl chuť na myšku a udělil jsem jí život. Hold jsem měl plnou hlavu výberu oblečeni pro letošní podzim.. :)

Odesláno z iPadu

Odesláno z iPadu

Tož jsem se zase svlékl z kůže.. Snad ti dva ňoumové brzy najdou metr a zjistí, zda už jsem dost dlouhý na to, aby mi k večeři mohli předhodit Kosťu.. Kdo má ty myši pořád žrát..

Páníčkové si vyměnili služby, tak jsem musel tomu jednookému vlasáčovi ukázat, co jsem se za posledních čtrnáct dní naučil. Nebylo snadné zajistit, aby si mě vůbec všiml a když už se tak stalo, trvalo věčnost než přišel a vyfotil si mě - i přes to, že se od posledně počet jeho nohou zdvojnásobil. Co vy na těch nohách vidíte? V jednoduchosti je síla a tohle je její demonstrace ...

Už je to tady, všude je klid, před chvílí zhaslo i to umělé slunce a všude je tma. Na čase zdrhnout. Ten čahoun si určitě myslí, jak mě tu dobře zamkl, ale bohužel neví, že dokážu posunout sklo na kterém leží par disků. Stačí když rozšířím 2mm škvírku mezi skly jen o pár milimetrů a už jsem na svobodě. 

Cesta ze stolu již taky není překážkou a teď nezbývá než se vydat vstříc novým neprobádaným územím. Jelikož jsem již pěkné natrávil poslední oběd, který mi dodal dost sil, pokusím se dostat z místností. Snad se již protáhnu škvírou pod dveřmi. Naštěstí ta myš nebyla moc tučná..

Už jen kousek a jsem venku.. Ha, je tu studená podlaha, ale co.. Za pocit svobody to stojí.. Co to? Světlo? Teď? Zrovna když jsem se z půlky zasekl ve dveřích.. Kdo to jde po schodech? U svaté krajty.. To vývojáři nectí pracovní dobu? No nic zdrhám, snad ho předběhnu na schodech.

Sakra, je rychlejší.. Kdo by řekl, že vývojáře školil sám krokodýl Dundee. Během mžiku mě lapil do svetru jak do sítě a hned mě mobilem nabonzoval čahounovi..

Než se ukázal čahoun tak jsem se trochu uklidnil.. Takto mi kazit plány, to se nedělá, alespoň, že pobyt ve svetru byl příjemný. Měkoučké a teple..

Čahoun se přiřítil i s nějakou dvounohou kobrou (která ze mě nebyla nadšená). Ačkoliv se smál, tak se mu asi můj výlet nelíbil. Říkal něco o nulové toleranci, na terárium vyskládal obsah půlky kanceláře a zbytek utěsnil páskou :(

Mám ještě šanci utéct?

Snad ti ňoumové pochopí, ze mi nedělá problém zvednout vrchní sklo mého vězení, i když na něm leží 8 disků o celkové kapacitě 1,12TB a pak si najít nový domeček v krabici od serveru.

Odesláno z iPhone

Ráno se rozletěly dveře a ten jednooký Ňouma se ani neobtěžoval pozdravit. Ještě že tak, zjistil by totiž, že nejsem na svém obvyklém místě. V domnění, že stále trávím tu nekořeněnou bílou bestii ze zverimexu se usadil k té své svítící krabici a mne nechal odpočívat. Uběhlo několik desítek minut a najednou po mě začala být sháňka. Chvíli mi převraceli bydlení vzhůru nohama, než jim došlo, že se na ně dívám z úplně jiného konce místnosti. Aspoň mi při tom trochu uklidili zbytky zpracovaného hlodavce. Najednou jsem slyšel kroky a z ničeho nic mě čísi teplá ruka táhla z mého úkrytu ven. Ten lidský mozek asi nebude úplně k ničemu, když si zapamatoval, kde mě našel minule.
Strávili jsme společné pár minut chozením a očumováním ostatních Joudů, jako bych byl nějaká trofej, a pak mě zase umístil do mého skleněného vězení bez nároku na odvolání. No nic, jdu si lehnout a nabrat síly na večer, kdy budu mít nerušený prostor k plánování dalšího útěku.

Ne že by mi to až tak úplně vadilo, jelikož si právě užívám několikadenní po-obědovou siestu, ale rozhodně tu kvůli toho nemusím být po tmě. Jsem zvědav jak rychle ti dva Joudové seženou klasickou 60W žárovku.